Barbara Maria Willi uvádí

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí… Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka Konečná, Doris Kitzmantel, Ilona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.

Na začátku koncertu předstoupila před publikum Barbara Maria Willi a celý cyklus i samotný koncert uvedla vtipem, že si nikdy nepřišla jako vyloženě drobná osoba, ovšem oproti subbasové flétně, která stála v pravé částí pódia, si i ona malá připadá. Zmínila také barokní tendence imitování přírodních zvuků, které jsou ovšem naprosto běžné i v hudbě africké. Pořadatelka cyklu projevila také radost nad plným sálem a popřála divákům hezký zážitek.

Samotný program odstartoval perkusionista Jakub Kupčík zvukomalbou na gong a velký buben ke kterému následně připojil i handpan, v tomto konkrétním případě Rav vast drum. Poté se připojilo i flétnové kvarteto i Flautisti a jmenovaní společně provedli skladbu Pall Mall anglického skladatele Johna Playforda. Před následujícím Preludiem a fugou Johanna Sebastiana Bacha (které si kvarteto samo na míru zaranžovalo) jedna z flétnistek obecenstvu popsala flétny včetně subbasové, která na sebe strhla pozornost nejednoho diváka již při příchodu do sálu především svojí abnormální výškou. Úprava Bachovy kompozice pro kvarteto zobcových fléten velmi dobře fungovala a svým celkovým zvukem připomínala varhanní pozitiv. Před Ballo di Grabduca Jana Pieterszoona Sweekincka kvarteto publiku popsalo rozdíl mezi barokní a renesanční flétnou: způsob vrtání hmatových dírek a zejména nemožnost rozložení té renesanční na jednotlivé kusy.

V závěru první poloviny se na pódium vrátil Jakub Kupčík, se kterým kvarteto provedlo výběr z Il primo libro de bali Giorgia Maineria. Flétnistky se zde musely potýkat s různými nevšedními technikami (minimálně pro renesanční období), jako například úmyslné zesilování alikvótů nebo klouzání mezi jednotlivými tóny. Bubeník navíc předvedl několik dalších perkusí ze svého početného arzenálu.

Druhá polovina večera patřila dílům autorů soudobých. Ve skladbě Soluňski Čoček mohli diváci zaslechnout vlivy folkové, středověké ale zejména balkánské, které se projevovaly hlavně v rytmické složce díla. Jakub Kupčík v ní předvedl krátké bubenické sólo, které zaujalo výrazným a neobvyklým frázováním. Následující výběr ze suity African Christmas Sörena Siega přímo demonstroval název koncertu a v kompozici jako by byly kombinovány africké rytmy s náznaky tradičních evropských koled. Netradiční flétnový způsoby hry a zvukové efekty ze závěru první poloviny byly pak ve White Cliffs of Dover Michala Prokopa dovedeny ještě dále. Objevovala se zde hra se zacpaným labiem, foukání do výřezu (připomínající hru na traverso) nebo údery na ozvučný otvor. To vše bylo kombinováno s nádhernými melodiemi, které zněly jako vytrženy z britské lidové hudby. Závěrečné Tall P Peta Rose diváky přeneslo do severní Ameriky, neboť skladba byla vyloženě jazzového střižení. Například hranatá basová flétna Paetzold, která má díky svému tvaru speciální a neobvyklé zvukové vlastnosti, hrála pro jazz typickou walking bass. Když jednotlivé flétnistky měly od flétny pauzu, doplnily kompozici luskáním nebo dupáním, to vše za skvělého jazzového doprovodu Jakuba Kupčíka, který v závěru předvedl i bubenické sólo. Vášnivý aplaus uskupení opětovalo dvěma přídavky. Nejprve rumunský lidový tanec Hora ca din caval v úpravě Jana Rokyty a na úplný závěr pak Pavane lesquercarde Pierra Phalése, kterou kvarteto provedlo na čtveřici fléten ve tvaru rohů.

Celý večer provázela naprosto dokonalá technika všech členek kvarteta i Flautisti, kterou flétnistky publiku ukázaly na mnoha typech flétny – od těch více známých (sopránová, altová nebo tenorová) až po ty, které mnozí jistě viděli poprvé. Ke všemu se přidala i výborná sehranost jak mezi sebou, tak s perkusionistou Jakubem Kupčíkem, který na kvarteto skvěle reagoval. Pochválit je zapotřebí především jeho výtečnou práci s dynamikou, jelikož se v jeho úderech na různé druhy perkusí (kterých bylo opravdu mnoho) žádná z flétnistek nikdy zvukově neztrácela, i když kvarteto přešlo do piana. Dramaturgie koncertu navíc umožnila, aby si na své přišli jak milovníci hudby barokní a renesanční, ale i soudobé. Jako jediný nedostatek bylo možné vnímat pořadí přídavků, jelikož s Phaléseho Pavanou lehce upadl náboj, který předchozí rumunský tanec vytvořil. To byla toliko maličkost, která nemohla nijak uškodit zážitku z povedeného koncertu. Flétnistky i bubeník navíc po koncertu zůstali na pódiu a umožnili divákům, aby se jich dotázali na cokoliv, co je zajímalo.